http://hippy.cz nejen česká virtuální komunita hippies a jim blízkých online GNU Free Documentation License cz http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=188 Historie litevských hippies od konce let šedesátých http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=187 Opomíjené protesty příznivců mladé subkultury http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=186 Tak abyste věděli, brněnská Gay pride nebyla první, první a jedinou politickou demonstraci za gay práva jsem pořádal 25.února 1990 v Praze proti §244 trestního zákona a když jsem dosáhl jeho zrušení, stáhl jsem se a přenechal kandidaturu do Parlamentu Hromadovi, protože něco takového jako registrované partnerství ve mně vyvolávalo vždy hlubokou ambivalenci. Když president Václav Klaus vetoval přijetí zákona o registrovaném partnerství, vnímal jsme to jako projev arogance pravičáka, a šel jsem Hromadu do parlamentu podpořit. Dnes však dávám do jisté míry za pravdu Václavu Klausovi, i když naše názory na rodinu jsou prakticky opačné. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=181 Už delší dobu přemýšlím, nakolik je vlastně spravedlivé, že si člověk běžně nemá možnost vybrat, zdali chce, nebo nechce být občan státu, kde se narodil ... http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=180 Jméno Milan Koch jsem poprvé zaslechl v pivnicích Malé Strany v polovině 70. let, snad u Slunců. Hovořili o něm starší „máničky“, které nás mladé trochu přezírali a my i přes to s úctou a obdivem hleděli na jejich „deky“ do půl zad. Někdo z nich tam tehdy předčítal básničku z níž si pamatuji pouze fragment : „Ráno vstane za svítání v PNS si koupí lhaní – člověk blb“. Jejím autorem Koch patrně nebyl, ale v letech 1975-76, byl ještě v tomto prostředí jaksi svým duchem přítomen. Osobně jsem se s ním nesetkal a ani jeho tvorbu jsem neznal. Zájem o ní u mě vzbudila zmínka v Bondyho Invalidních sourozencích, kde v závěrečné části Koch „probleskne“ jako kapitán urquelového voru invalidů. A krátce potom se mi dostala do rukou jeho samizdatová sbírka. To bylo ono. Dýchla na mně z ní atmosféra prostředí a společenství, které se již začalo rozpadat, ale ještě ho bylo možné v prostoru Malé Strany cítit. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=179 Od loňského léta probíhá v České republice kampaň za vyhlášení referenda o případné instalaci raketové, či radarové základny. K iniciativě „Ne základnám“ se přihlásilo přes 40 organizací a iniciativ velmi širokého názorového spektra. V této souvislosti je zarážející jakási ostentativní neúčast lidí z duhově – hippiesovského prostředí na aktivitách s touto kampaní spojených. Ale nejen na nich, „duhové lidičky“ bychom marně hledali v nějakém silnějším zastoupení při antirasistických, antifašistických, či ekologických akcích. Je to jev, který na první pohled může být zarážející, ale při trochu podrobnějším náhledu už tak nepochopitelný není. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=178 Tento stežejní text Timothyho Learyho, je výňatkem z jeho knihy Politika Extáze, vydané vydavatelstvím Votobia v roce 1997. Přeložila Martina Sweeneyová. ISBN 80-7198-194x http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=177 O „válce narkomanů“, Pražském jaru a Oranžové revoluci v krátkém rozhovoru s „tátou“ ukrajinských hippies Alexandrem Andrejevským (*12.4.1947), hudebním vedoucím divadelního souboru „Zvercadlo“. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=176 O Pilegrzimece 2005. Tento článek vyšel v Duhovce č.15. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=175 ... protože zapomenout je někdy těžší, než zemřít. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=174 Příběh Lennonovi zdi v Praze v datech http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=173 Nádraží kde se zastavil čas http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=172 Reportáž opožděná o 20 let, psáno pro Duhovku http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=171 „Castrův řidič, probuzený časně, si pročesával dlouhé havraní vlasy před zrcádkem v autě a shrnul si je pod baret.“ J.P.Sartre Uragán nad cukrem, kapitola Vousy a dlouhé vlasy /vyd. 1961/ http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=170 15. listopadu 2006 se konal v Praze další „mírový happening“. Několik set mladých lidí vytvořilo večer na Staroměstském náměstí se zapálenými loučemi „mírový symbol“. Zeptal jsem se namátkou asi pěti z nich co tento znak vlastně představuje a odkud se vzal. Jejich odpovědi byly stručné, ale udivené: „No přece symbol míru“. Nemyslím si, že by znalost „heraldických“ kořenů mírového symbolu byla zas až tak důležitá, ale když už se tyto akce konají je dobré vědět i některé detaily. Tady jsou. http://hippy.cz/hippyquzo.php?clanekid=169 Následující příběh je věnován stejnému jménu. Vznikl okamžitým nápadem, okamžitou myšlenkou, řekněme vnuknutím, jak toto jméno do nějakého příběhu zakomponovat A postupem času jak jsem psal se mi do toho trochu vpletl i můj „brácha“.I jemu proto povídku věnuju…